Jens
Pioneering new Projects
Starting something new is always a challenge, but also rewarding and it pays in many ways. To start a new project in Congo, especially in the interior of the country, involves a lot of ground work. Our school project in Mushapo suffered a major setback when the province Kasai where it is situated got engulfed in an uprising which until now was typical only for the East of the country where the majority of the natural resources are located.
When the fighting in Kasai started to unfold, slowly spread and finally reached our far away village, it brought our project to a standstill. My wife and I were hit hard by these news, gripped with discouragement and despair. But then angels of courage comforted us and gave us new strength, hope and vision. Instead of looking down, we now lift our eyes at what a blessing our school was for many since its beginning. During the last 5 years, almost 2000 children enjoyed free schooling. Besides that, we believe that they, as well as the teachers, parents and workers involved in the project, will never forget, how somebody came from outside their country and built them a school in the bush, while their own countrymen have now chased them out – out of their school, their houses and land.
Here are some other positives we can look at: our buildings are still there and can be a blessing in the future, once the political situation settles. Many people benefitted from the jobs our project had created. As you may recall by a complete miracle we were able to register our school under the support of the Ministry of Education. That way our teachers were paid by the government, which they still are even after they had to flee. We are praying for peace and that the teachers and students can go back to school either in Mushapo or somewhere else.
From this pilot project we gained a lot of experience which will help us in our next project. One important lesson we personally learned was not to be discouraged and give up when things like this happen but start again in another needy area. We can take courage from the way Japan and Germany and other countries were built up after they were bombed out and destroyed.
God knew this would happen and prepared us for it in advance. The construction work in Mushapo had slowed down in the last year because of our manager Jean’s health issues. For this reason, less money was invested in the project before the trouble started. At the same time, we laid the groundwork for a new project in a different province a year ago. This included: finding responsible and capable partners, setting up needed logistics, choosing the right piece of land etc. We had to plan, counsel, organize and raise support which gives new people an opportunity to accomplish something worthwhile with their lives. It will give new pupils, teachers and workers a chance to receive an education, find work and improve their lives, and thereby change another part of the world for the better.
A few years ago, I started working on a new kind of project which I never dreamed of undertaking – writing a book. It started slowly, whenever my time permitted it and the inspiration flowed. I had no idea how much work it would entail but I felt called to do it. So I started it, and besides being a lot of work, it is also fun, exciting, rewarding and could be a successful addition to what we accomplished so far.
When our little family moved our base to Europe a few years back, we faced many new challenges: finding new housing, the search for the right kind of school for our daughter, and working in a completely new environment. Instead of living amongst Congolese where the majority believes in God, we were now in the Czech Republic surrounded mostly by unbelievers.
This new set-up offered me more time to reflect and formulate for the book what we learned in our 10 years in Africa which could help the development of this part of the world. At the same time, I felt the inner compulsion to write about what I see is happening in Africa and the developed world and consequently to look for solutions for the problems in both parts of the globe. The book covers also quite a few other topics which I believe will be able to help many people.
I’m learning not to give up but to keep going when any kind of trouble comes; to fight fear with faith when dark clouds appear through negative circumstances or doubts sometimes even by well-meaning people; and most of all to stay full of God’s Spirit and joy in my work.
Writing, for me, takes team work like any other project. After the first draft, I give it to my wife and some close friends for their feedback, comments, questions and suggestions. Then comes translation work with more team working and improving. Finally, the question of how to publish the book to reach as many people as possible.
All this teaches me to keep going no matter what happens as Martin Luther said: “Even if I knew that tomorrow the world would go to pieces; I would still plant my apple tree.” We have nothing to lose by starting something new and by pursuing our goals; in the contrary, there is a lot to gain in the process.
Copyright © 2017 Aktive Direkt Hilfe e. V.
Nové začátky
Začít s něčím novým je vždycky velká výzva, ale zpravidla se to v mnoha ohledech vyplácí. Kdo chce začít s novým projektem v Kongu, zejména ve vnitrozemí, se na to musí velmi dobře připravit. Náš školní projekt v Mushapu zasáhla veliká rána, když se provincie Kasai (v níž škola leží), ocitla ve víru ozbrojených konfliktů, které byly dosud typické jen pro východ země, kde se nachází většina nerostného bohatství země.
Jakmile v Kasai vypukly nepokoje, které se rozšířily a nakonec zasáhly i naši odlehlou vesnici, práce na našem projektu musela být pozastavena. Když jsme se s Lenkou dozvěděli o těchto událostech, začali jsme propadat skepsi a zoufalství. Ale pak se nám dostalo shůry podpory, posily, naděje a nové vize. Namísto toho, abychom mysleli jen na ty hrozné události, soustřeďujeme se na to, čím se naše škola pro mnohé stala. – Během posledních 5ti let ji navštěvovalo skoro 2000 dětí, které oceňovaly možnost bezplatného vzdělání. Kromě toho jsme přesvědčeni, že tyto děti, podobně jako jejich rodiče, učitelé a další spolupracovníci, nikdy nezapomenou na cizince, kteří jim uprostřed buše pomohli postavit školu, ze které je nyní jejich vlastní lidé vyhnali - ze školy a z domovů.
A ještě několik dalších pozitivních bodů, které nás mohou v této situaci těšit: budovy, které jsme nechali postavit, stále stojí a v budoucnu, jakmile se politická situace uklidní, budou zase využívány. Mnoho lidí také našlo díky projektu práci a mzdu. Jak si možná ještě vzpomenete, podařilo se nám školu zázrakem zaregistrovat u ministerstva školství, které našim učitelům mzdu stále vyplácí, i když museli z oblasti uprchnout. Modlíme se za obnovení míru a za to, aby žáci a učitelé mohli opět chodit do školy, ať už v Mushapu či někde jinde.
Díky tomuto pilotnímu projektu jsme získali spoustu zkušeností, které nám pomohou v dalších projektech. Důležité poučení pro nás osobně spočívá v tom, že nesmíme ztrácet odvahu a vzdávat se, i když se přihodí něco takového. Naopak musíme se vzchopit a začít znovu od začátku na nějakém jiném místě, kde je pomoci právě tak naléhavě zapotřebí. Inspirací a povzbuzením je pro nás příklad Japonska, Německa a dalších zemí, které po druhé světové válce vstaly z vybombardovaných trosek k rozkvětu.
Bůh věděl, co se chystá, a připravil nás na to. Stavební práce v Mushapu se v minulém roce výrazně zpomalily z důvodu onemocnění našeho projektového manažera Jeana. Z tohoto důvodu šlo také do projektu méně peněz, ještě předtím, než vypukly nepokoje. Současně jsme před rokem položili základní kámen k novému projektu v jiné provincii. S tím souviselo vyhledání nových, spolehlivých a schopných partnerů, zajištění potřebné logistiky, zvolení správného místa pro stavbu atd. Pak jsme plánovali, radili se, organizovali a obstarávali finance, jejichž prostřednictvím budou mít další lidé šanci získat potřebné vzdělání, najít si práci a zlepšit svůj život. A tak můžeme i nadále měnit další část světa k lepšímu.
Před několika lety jsem začal pracovat na něčem novém, na něčem, o čem mi původně ani nesnilo – začal jsem psát knihu. Počátky byly pomalé, kdykoli jsem měl čas a přišla inspirace. Netušil jsem, kolik práce to pro mě bude znamenat, ale cítil jsem povolání k tomuto úkolu. A tak jsem se do toho pustil, a ukázalo se, že kromě spousty práce mi to přináší také radost, obohacení, vzrušení, a doufám, že se má kniha stane úspěšným doplněním naší dosavadní práce.
Když naše malá rodinka přesunula svoji základnu před několika lety do Evropy, museli jsme se vypořádat se spoustou nových výzev: najít nový byt, školu pro naši dceru a pracovat ve zcela odlišném prostředí od Afriky.
Tyto nové podmínky mi ale poskytly více času k reflexi a k práci na knize, ve které chci popsat, co nás naučilo 10 let strávených v Africe a co by mohlo přispět k rozvoji tohoto světadílu. Současně pociťuji potřebu popsat ze svého pohledu, co se skutečně děje v Africe ale i ve vyspělém světě, a na základě toho hledat řešení problémů v obou částech světa. Kniha pojednává i o mnoha dalších tématech, která by mohla, dle mého soudu, řadě lidí pomoci.
Učím se nevzdávat se, ale pracovat dál, i když se objeví nejrůznější problémy; strach překonávám vírou. Když se objeví temné mraky nepříznivých okolností nebo se vynoří pochybnosti i ze strany lidí, kteří to myslí dobře. Odmítám ztratit radost ze své práce.
Psaní je pro mě, podobně jako každý jiný projekt, především týmová práce. Po prvních náčrtech dávám text přečíst své ženě a některým blízkým přátelům, abych si poslechl jejich komentáře, zpětnou vazbu, otázky a připomínky. Následuje překlad, což znamená ještě větší množství týmové práce a vylepšování. Nakonec musíme vyřešit otázku, jak nejlépe knihu publikovat, aby si našla co největší počet čtenářů.
Všechno mě vede k tomu, abych pokračoval, ať už se děje cokoli, jak říkal Martin Luther: „I kdybych věděl, že zítra se rozpadne svět, stejně bych dnes zasadil svoji jabloň.“ Nemáme co ztratit, když se pokusíme o něco nového a podržíme se našeho cíle; naopak, můžeme přitom hodně získat.
Copyright © 2017 Aktive Direkt Hilfe e. V.
Žít, milovat, dávat
Pamatujte si, že neexistuje malá laskavost. Každý čin vyvolá řetězec podobných činů. – Scott Adams (geb. 1957)
Musíš lidem kolem sebe věnovat trochu času. Udělej něco pro ostatní, i kdyby to byla jen maličkost. – Udělej něco pro ostatní, ne kvůli odměně, ale jako privilegium. – Albert Schweitzer (1875-1965)
Jsem jen jeden, ale jsem alespoň jeden. Nemůžu udělat všechno, ale můžu udělat alespoň něco; a jen proto, že nemohu udělat všechno, neodmítnu udělat to, co udělat mohu. – Edward Everett Hale (1822-1909)
Sv. František z Assisi řekl: “Cokoli dostaneš, odděluje tě od ostatních, cokoli daruješ, to tě s nimi spojí.” Podstatou nezištnosti je velkorysost. Napomáhá nejen sjednocení týmu, ale i jeho dalšímu pokroku. – John C. Maxwell (geb. 1947)
Lidské bytosti, které za sebou nenechávají žádné převratné úspěchy, ale jen řadu malých laskavostí, svůj život nepromarnily. – Charlotte Gray
Většina z nás si užívá pozornosti, které se nám dostává při mimořádných příležitostech - jako jsou třeba narozeniny. Ale co když nás někdo překvapí něčím pěkným zcela nečekaně jenom proto, že mu na nás záleží? Nepřináší to obzvlášť intenzivní a opojný pocit, že jsme skutečně milováni? A proč bychom vlastně nemohli učinit totéž? Když se nad tím na chvíli zamyslíte, budete možná překvapeni, kolik malých, ale významných věcí můžete pro ostatní udělat, aniž by vás to stálo příliš času a námahy. Chcete lepší vztahy v rodině, s kamarády, s kolegy? Osvojte si umění pětiminutových laskavostí. – Shannon Shaylor (Love’s Many Faces, Aurora Production, 2010))
Nemysli si, že opravdová láska musí být cosi mimořádného. Jen nesmíme ve své lásce ochabovat. Buď důsledný v maličkostech, protože v nich leží tvá síla. – Matka Tereza (1910-1997)
Je to jeden z nejkrásnějších důsledků našich činů v tomto životě – nikdo nemůže upřímně pomoci druhému člověku, aniž by tím nepomohl sám sobě. – Ralph Waldo Emerson (1803-1882)
Během dne máme nesčetně příležitostí být trpěliví, laskaví a odpouštějící. Každý den máme příležitost pěstovat v sobě dobré myšlenky, usmívat se, přijímat ostatní i s jejich nedostatky a být vděční. Můžeme se cvičit v trpělivém naslouchání. Můžeme usilovat o to, abychom byli soucitní a chápající, zejména vůči lidem, kteří dokáží být protivní a hrubí. Můžeme svoje duchovní předsvědčení uplatňovat prakticky v čemkoli, co děláme. – Richard Carlson (1961-2006, Don’t Sweat the Small Stuff at Work, New York: Hyperion, 1998)
Až se ohlédneš za svým životem, poznáš, že okamžiky, v nichž jsi skutečně žil, byly ty, v nichž jsi konal v duchu lásky. – Henry Drummond (1851-1897)
Štědrému člověku se povede dobře. – Přísloví 11:25
Pokud se naším hlavním cílem v životě stane projevování soucitu a bezpodmínečné lásky, pak se tento svět opravdu může proměnit v zahradu, v níž porostou a pokvetou květiny všech tvarů a barev. – Elisabeth Kübler-Ross (1926-2004)
Dobrý charakter je tím nejlepším náhrobkem. Ti, kteří tě milovali a kterým jsi pomáhal, si tě budou pamatovat dlouho poté, co uvadnou pomněnky. Vytesej své jméno do srdcí lidí, ne do mramoru. – Charles Spurgeon (1834-1892)
Žádný laskavý čin nezůstane bez následků. Jedna laskavost vede k další. Dobrý příklad je následován. Jednoduchý skutek lásky zapustí kořínky, a z nich vyrostou nové stromy. To nejskvělejší ale je, že když prokážeme laskavost druhým, oni se rovněž stanou laskavými. – Amelia Earhart (1897-1937))
Copyright © 2015 Activated