Aktive Direkt Hilfe e.V.

Když jsem navštívil školu v Mabale nedaleko Nioki v Kongu, nejstarší žáci zrovna skládali závěrečné zkoušky. Za tyto zkoušky, stejně jako za veškerou předchozí školní docházku, musí platit. Jedna z dívek byla bohužel nucena krátce předtím školu opustit, jelikož otěhotněla a podle zákona nesmí ve škole zůstat. Ptal jsem se našeho manažera Jeana, co budou děti po závěrečných zkouškách dělat. Jeho prostá odpověď: "Nic!" - mě nesmírně zasáhla.

V této oblasti je jen málo pracovních míst, bez práce zůstávají asi tři čtvrtiny populace. Lidé tu potřebují pomoc i proto, aby dokázali správně hospodařit na své půdě. Ing. Jean, velmi zkušený agronom, prozkoumal místní políčka s maniokem a všiml si, že rostliny jsou nakažené chorobou. Rád by dovezl kvalitnější, zdravé osivo, které by přinášelo větší výnosy této plodiny, která je pro Konžany hlavní složkou potravy. Potřeba vyškolit místní obyvatele v zemědělství je zde zřejmá.

Z těchto důvodů tu chceme zřídit střední školu s výukou zemědělství a veterinářství, jelikož podobná instituce v celém regionu neexistuje. Chceme žákům poskytnout dostatečné vzdělání, aby se stali úspěšnými zemědělci a mohli tak zabezpečit potravu pro sebe a své rodiny a získali i určitý příjem.

Po návštěvě školy jsme s Jeanem u cesty potkali chlapce jménem Patrick, který prodával banány. Bavili jsme se s ním a také se ho zeptali, proč není ve škole. Odpověděl, že do školy chodí odpoledne, protože dopoledne musí prodávat banány, aby si vydělal na školné - 5 dolarů na trimestr, celkem 15 dolarů na rok. V Kongu je mnoho dětí, které do školy nechodí, protože na to jejich rodiče nemají peníze.

Z toho rozhovoru mi bylo nesmírně smutno. Jsem přesvědčen, že není správné, aby si děti musely na školné vydělávat prodejem banánů a aby po složení závěrečných zkoušek dělay "nic"!

Vždycky, když se v buši setkávám s takovými šikovnými dětmi s chutí do učení a velkým potenciálem, které v reálu nemají velké naděje na důstojný život, tak mi to láme srdce. Zárověň to ale také posiluje mé odhodlání najít lidi, ochotné chudým pomáhat. Také se díky tomu s novou vervou pouštím do práce na své knize, kterou píši právě proto, abych co největšímu počtu lidí zpřístupnil vizi, jak prostřednictvím lásky změnit tento svět k lepšímu.

Při této návstěvě Konga jsem se ptal svých přátel z různých vrstev a profesí, jaké by navrhovali řešení pro výše popsané problémy. Líbila se mi Jeanova jednoduchá odpověď: "Ze všeho nejvíce potřebujeme více Boží lásky. Místo toho, abychom se starali jen sami o sebe, musíme myslet na potřeby ostatních. Za druhé - musíme pracovat." - To pro většinu Konžanů znamená věnovat se zemědělství, neboť Kongo má více než 80 milionů hektarů zemědělské půdy.

Naším cílem je tedy pomáhat venkovskému obyvatelstvu k lepšímu a kvalitnějšímu životu. Chceme, aby byli lidé motivováni zůstávat ve vesnicích a neodcházet do měst, která jsou přeplněna a kde nemohou najít práci, a tak mj. předcházet jejich migraci do Evropy.

V následujícím krátkém videu můžete vidět malého prodavače banánů Patricka i školáky, kteří brzo opustí školu bez vyhlídky na jakékoli pracovní místo.

When I visited the school in Mabala, near Nioki in the DR Congo, the oldest students had just finished taking their exams that day. Unfortunately, they have to pay for their schooling and the exams. One of the girls had recently been expelled from the school as she had gotten pregnant and by law cannot stay in school under this condition. I asked our manager Jean, what the oldest students will do after their final exams. He replied: “Nothing!” It’s a heartbreaking situation!

There are very few jobs available in the area; about three quarters of the people are jobless. The people also need help in doing agriculture the right way. Ing. Jean, an experienced agronomist said that the leaves of the manioc plants (main staple in Congo) in the fields there are sick. The locals need training and Jean also wants to introduce better seeds without sicknesses which bear more fruit.

For this reason, we want to build a Secondary School for agricultural and veterinarian training as there is no school with this emphasis in the whole Kutu region. Hopefully our school will be able to give students the training they need to start their own jobs as farmers so they can feed themselves and earn some income.

After visiting the school, Jean and I went to our guesthouse and met a boy called Patrick who was selling bananas. We talked with him and asked him why he wasn’t in school. He said he goes to school in the afternoon; in the morning he has to sell bananas to be able to pay his school fees – 5 $ per trimester, 15 $ per year. There are many children in Congo who cannot go to school, because their parents don’t have the money for it.

Talking to this boy I had to hold back my tears as I don’t think children should have to sell bananas so their parents can send them to school and after their final exams do “nothing”!

Whenever I go to the bush and see those precious and potential children and young people with little hope for a decent life, it breaks my heart and renews my vision to find people who want to help the poor receive a better chance in their life. It encourages me also to keep working on the book I’m writing to give more people a vision of what can be done to change the world with love.

On this visit to Congo I asked friends from different walks of life what they thought could be a solution to the above described problems. I liked Jean’s simple reply: “First, we need more of God’s love. Instead of being so concerned about ourseves, we should also think about the needs of others. The second thing we need to do is work. For the majority of the people in Congo, that means doing agriculture as there is so much land available. Congo has 80 million hectares of land just for agriculture, besides woods etc.

Our goal is to help the rural population, so they will have a better life and stay in their villages instead of wandering off into the cities which are already overcrowded, where they don’t find work and might eventually end up in Europe as refugees.

If you want to see Patrick, the little banana seller, and the older students who will leave school soon with no jobs available, here is a link to a short video of them.