Aktive Direkt Hilfe e.V.

Na počátku roku 2017 jsme dokončili stavbu zdravotního střediska v Mushapu. Současně však v té době vypukly v provincii Kasai, kde se Mushapo nachází, ozbrojené nepokoje. Boje se bohužel rozšířily po celém regionu, a proto se Wolfgang s Jeanem nemohli z bezpečnostních důvodů do Mushapa vypravit.

Příčina nepokojů tkví v zájmu zahraničních těžebních společností o přírodní bohatství v tomto regionu. Přesně podle scénáře, který byl již uplatněn ve východním Kongu, bylo i zde cílem vyhnat místní obyvatelstvo, aby se tak snáze dostaly ke zdrojům bohatství. Členové kmene Tshokwe v naší oblasti zaútočili na příslušníky ostatních kmenů a vyhnali je z Mushapa i z přilehlých vesnic. Vydrancovali domy uprchlíků a ukradli vše, co patřilo nám i škole. Pierre, ředitel školy, s většinou učitelů a 80% žáků muselo společně se svými rodinami uprchnout do hlavního města regionu Tshikapy.

Provincie Kasai čítá v současnosti přes milion uprchlíků a tisíce mrtvých. V novinovém článku s titulkem “Konflikt v Kongu zanechal miliony dětí bez školního vzdělání” se píše, že “konžská provincie Kasai byla v tomto roce zasažena vlnou násilí, která vyhnala přes 850 000 dětí a zničila více než 950 škol.” Jednou z nich byla i naše škola. OSN nyní varuje, že 400 000 dětí mladších 5ti let v regionu Kasai trpí podvýživou.

Naštěstí se většině rodin našich dětí, které musely uprchnout, podařilo usadit společně v Tshikapě. Zde nyní máme 369 žáků: 32 navštěvuje jiné školy v Tshikapě, zatímco zbylých 337 pokračuje ve vzdělání pod dohledem ředitele Pierra. Na základě žádosti ze strany rodičů našel Pierre v Tshikapě školu, kde může on spolu s našimi osmi učiteli vyučovat žáky v odpoledních hodinách. Tým pedagogů doplnil o tři nové učitele, protože dva učitelé z původního sboru byli příslušníky kmene Tshokwe a ti zůstali v Mushapu. Za tuto iniciativu rodičů i Pierra jsme velmi vděčni, protože to znamená, že děti mohou pokračovat ve výuce i přes složitou místní situaci a myšlenka našeho projektu tak žije stále dál.

V březnu Wolfgang, Jean a Joachim z BBK přiletěli do Nioki (přibližně 500 km severo-východně od Kinshasy). Zde pak po konzultacích s místními členy BBK byla jednomyslně odsouhlasena stavba nové zemědělsko – chovatelské školy pro místní mladé lidi, kteří momentálně nemají prakticky žádnou příležitost najít si po ukončení základní školy práci a získat vhodnou obživu. Pro tyto účely byl zakoupen 40-ti hektarový pozemek mezi Nioki a Mabalou.

Do Nioki jsme rovněž zaslali 500 kg kukuřice, aby měli místní rodiny možnost si něco vypěstovat a zvýšit zdejší produkci potravin. Kukuřice byla zasazena v říjnu, se začátkem dešťového období, a ke sklizni by měla dozrát v lednu.

Pro stavbu školy byla zahájena výroba cihel, na jejímž počátku jsou cihly vytlačeny na jednoduchém lisu a posléze vysušeny. Tímto způsobem jich bylo vyrobeno celkem 30 000 kusů. Následně bylo ovšem nutné zjistit, zda se dají tyto cihly vypálit. jsme vystavili pec ze 2000 kusů a v ní cihly vypalovaly po dobu 24 hodin. Po prvotním týdenním testování se bohužel ukázalo, že se v hlíně nachází příliš mnoho písku, kvůli kterému se polovina z nich polámala. Nicméně, i nepovedené cihly při stavbě využijeme a zbylé nevypálené bude chránit před dešti omítka z cementu. Jelikož se půda skládá z hlíny a písku, základy budovy musí tvořit cement smíchaný s kamením. Na každých třech metrech vybudujeme sloup, vyztužený železnými pruty, který ponese vrchní pás a na něm umístíme střechu. Tento způsob výstavby by měl zajistit, že budova vydrží déle.

Na následujích odkazech můžete shlédnout videa dokumentující naší letošní práci v Kongu, a také minutové video umožňující rychlé a snadné šíření informací o našem novém projektu Dále zde najdete rozhovor v mnichovské televizi (v němčině).

V příštích týdnech se v Kinshase očekávají nepokoje, proto Wolfgang musel svůj plánovaný odjezd do Konga posunout na později. Modlíme se za mírové řešení současné nestabilní situace. Velmi si vážíme a jsme vděčni všem, kdo jste náš projekt v tomto roce jakkoli podpořili. Děkujeme vám z celého srdce!

Duchem Vánoc jsou láska, štědrost a dobro. Prosvětlují okno naší duše a pomáhají nám, abychom se soustředili více na lidi kolem nás, než na hmotné statky. - Thomas S. Monson

Ten, kdo nemá Vánoce v srdci, je nikdy nenajde pod stromečkem. - Roy L. Smith

O Vánocích slavíme narozeniny Ježíše. Jaké dárky by Mu udělali radost?
- Například dar vděčnosti. Když se zamyslíme nad vším dobrým v našich životech, více si toho pak vážíme. Vděčnost v nás obnovuje naději.
- I naše děti mohou sdílet dárek vděčnosti. Předtím než napíší seznam pro Ježíška, můžou sepsat seznam hraček a věcí, které už mají.
- Dalším dárkem může být, že zrušíme některé položky na našem seznamu – jako některé nákupy, pečení, uklízení, společenské party apod. a nahradíme je okamžiky prožitými v tichosti a reflexi. ... A určitě nezapomeneme strávit čas se svými blízkými jak během svátků tak i po celý rok.
Moje představa Vánoce, je velmi prostá: prokazování laskavosti ostatním. Když o tom tak přemýšlím, proč čekat na Vánoce? —Bob Hope

Vánoce, mé dítě, je láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé, když dáváme, jsou to Vánoce. - Dale Evans

Christmas can mean diverse things to various individuals, depending on where they live, what their religious belief is and what stage of their life they might be in. Children, young people, adults, Christians, atheists, members of other religions, everyone may experience Christmas in their own way.

In rich countries, many can afford elaborate Christmas trees and decorations, do lots of baking and cooking, shopping, wrapping, gifts and festivities. For those without a home, it might be a sad time, when they feel left out of all those celebrations.

In the poor countries, like in Congo, there is not much of a Christmas in this way. A few might use a little plastic tree with simple decorations from the years before and prepare a special meal, but without baking and gifts. The poor might enjoy some meat exceptionally at this cheerful occasion.

In my own life, I have several memories of this special time of the year. When we seven children were small, we had a wonderful time, at home and at church. When we went to church on Christmas, they had a small statue of an African child with a slot where you could drop coins in, which made the figure nod its head, like saying “Thank you!” Little did I know that I would ever go to help Africa in the way I do since 17 years.

One Christmas was a little tragic as when the bell rang and we jubilant children to the living room with the Christmas tree and gifts ran, I tripped over one of my brothers feet and hit my head on a big wooden box which had iron castings around. I hit it with my forehead right on a corner of the box. I remember my parents putting me on the kitchen table and checking my bleeding head. I still have quite a big scar from that.

In my teen years, I lost the joy of Christmas when I lost faith in God. Nevertheless, after many years of stumbling around in spiritual darkness, loneliness and despair, my life changed completely when I was able to experience Gods love in a very deep way. I knew right away that I should pass this love on to those who were searching for it as well.

The following Christmas, 44 years ago, I started out on a new path in my life and over the years, I was telling countless people about God’s love, in many cities, countries and continents. Christmas was always a highlight as that is the time when it is easiest to talk about Jesus and why He came to earth.

Over 20 years ago, I started to go to Christmas markets all over Germany and enjoyed a terrific time, raising support for our projects first in East Europe and then in Africa with the help of inspiring Christmas CDs and calendars. During these four weeks, for many years, I met wonderful friends and our friendship grew until today. As cold as it was to go from stand to stand and city to city, it was one of the best times of my life. I love this atmosphere and the travelling fairground people, always travelling and on the move, getting to know new people and meeting old acquaintances, like myself.

Christmas for me means sharing God’s love and joy with everybody I meet, not just on Christmas, but all year round. I wish you all a wonderful Christmas, a happy time with family and friends; that you can make others happy and receive joy in return; some time of rest and refilling, thinking about the Man who started it all, when He was born in a barn; leaving His heavenly home, having no earthly home; changing the world more than any man on earth ever did. If you do not know Him personally yet, you can just ask Him into your heart and life and be filled with His amazing love, which can change your life like He did mine.