Aktive Direkt Hilfe e.V.

Christmas is for love. It is for joy, for giving and sharing, for laughter, for reuniting with family and friends, for tinsel and brightly decorated packages. But mostly, Christmas is for love.

I had not believed this until a small elf-like student with wide-eyed innocence and soft rosy cheeks gave me a wondrous gift one Christmas. Mark was an 11-year-old orphan who lived with his aunt, a bitter middle-aged woman greatly annoyed with the burden of caring for her dead sister's son. She never failed to remind young Mark, if it hadn't been for her generosity, he would be a vagrant homeless waif. Still, with all this scolding and chilliness at home, he was a sweet and gentle child.

I had not noticed Mark particularly until he began staying after class each day (at the risk of arousing his aunt's anger, I later found) to help me straighten up the classroom. We did this quietly and comfortably, not speaking much, but enjoying the solitude of that hour of the day. When we did talk, Mark spoke mostly of his mother. Though he was quite small when she died, he remembered a kind, gentle, loving woman, who always spent much time with him.

As Christmas drew nearer, however, Mark failed to stay after school each day. I looked forward to his coming and when, as the days passed and he continued to scamper hurriedly from the room after class, I stopped him one afternoon and asked why he no longer helped me in the room. I told him how I had missed him, and his large gray eyes lit up eagerly as he replied, „Did you really miss me?“ I explained how he had been my best helper.

„I was making you a surprise,“ he whispered confidentially. „It's for Christmas.“ With that, he became embarrassed and dashed from the room. He didn't stay after school anymore after that.

Finally came the last school day before Christmas. Mark crept slowly into the room late that afternoon with his hands concealing something behind his back. „l have your present,“ he said timidly when I looked up. „I hope you like it.“ He held out his hands, and there lying in his small palms was a tiny wooden box.

„It's beautiful, Mark. Is there something in it?“ I asked, opening the top to look inside.

„Oh, you can't see what's in it,“ he replied, „and you can't touch it or taste it or feel it. But Mother always said it makes you feel good all the time, warm on cold nights, and safe when you're all alone.“

I gazed into the empty box. „What is it, Mark,“ I asked gently, „that will make me feel so good?“

„It's love,“ he whispered softly, „and Mother always said it's best when you give it away.“ And he turned quietly and left the room.

So now I keep a small box made of wood on the piano in my living room and only smile as inquiring friends raise quizzical eyebrows when I explain to them that there is love in it.

Yes, Christmas is for gaiety, mirth, and song--for good and wondrous gifts. But mostly, Christmas is for love.

*** *** ***

„Probably the reason we all go so haywire at Christmas time with the endless unrestrained and often silly buying of gifts is that we don’t quite know how to put our love into words.” – Harlan Miller

„Christmas gift suggestions: to your enemy, forgiveness. To an opponent, tolerance. To a friend, your heart. To a customer, service. To all, charity. To every child, a good example. To yourself, respect.” – Oren Arnold

„Christmas is not just a time for festivity and merry making. It is more than that. It is a time for the contemplation of eternal things. The Christmas spirit is a spirit of giving and forgiving.” – J. C. Penney

V únoru dorazila do Kinshasy Angela, nejstarší Wolfgangova dcera, a oba se společně vypravili do vesnice Mushapo. S dětmi, které zde dochází do naší školy, se rychle sblížila a zažily spolu spousty legrace při tanci, zpěvu a hrách. Z Německa jsme přivezli dva sety fotbalových dresů a naši žáci tento dárek velmi ocenily.

Navštívili jsme postupně všech 10 tříd a nadšení dětí z učení na nás udělalo velký dojem. Velkou pozornost jsme věnovali práci Roberta a Laurenta, našich předáků, kteří dohlížejí na průběh stavby. Tento rok se soustředili na stavbu zdravotního střediska, které je momentálně v této oblasti nejvíce zapotřebí. Náš pobyt v Mushapu dokomentuje i následující videozáznam.

Úplné dokončení stavby školy i zdravotního střediska ještě nějakou dobu potrvá. Současně jsme se ale už začali připravovat na náš další konžský projekt, protože bez důkladného plánování ve velkém předstihu se v Africe nelze obejít. Když jsme se po návštěvě Mushapa vrátili do Kinshasy, podnikli jsme cestu do Nioki, města ležícího asi 500 km severovýchodně od Kinshasy v provincii Mai-Ndombe, abychom prozkoumali možnosti nového projektu v tomto regionu.

Zvažujeme možnost vybudovat školu ve vesnici Mabala, 7 km od Nioki. Tento plán zcela odpovídá našim intencím rozvoje vesnických oblastí v nejzaostalejších a nejzanedbanějších oblastech Konga. Počítáme s tím, že bychom na projektu pracovali v úzké spolupráci s místní nevládní organizací BBK. Členové této organizace, kteří žijí v Kinshase, pocházejí z regionu Mai- Ndombe a jejich cílem je rozvoj této oblasti.

V Kinshase seznámil Wolfgang Angelu se členy organizace ADH Kongo – Andrém, Francoisem a Gibertem, a s našimi dalšími přáteli a podporovateli. Angela tak měla možnost poznat různé aspekty naší práce v Kongu a může teď lépe zastupovat ADH, například při jednání s novými sponzory.

Setkali se také s Jeanem, naším místním manažerem, který stále podstupuje léčbu cukrovky nedaleko Kinshasy. Jeho zdravotní stav mu naneštěstí zatím nedovoluje návrat do Mushapa. Nad postupem prací dohlíží prostřednictvím telefonního spojení s předákem Robertem a ohledně školy komunikuje s ředitelem Pierrem. S Jeanem jsme v pravidelném kontaktu prostřednictvím e-mailu, zasílá nám reporty a aktuální snímky. Momentálně pořizuje fotografie stavby Pierre pomocí svého mobilního telefonu, protože náš fotoaparát přestal fungovat. Wolfgang přiveze nový, který nám věnovali sponzoři, a předá ho při své následující návštěvě Mushapa.

V současné době jsou stěny zdravotního střediska vyzděny až po střechu. Vnější stěny byly omítnuty na ochranu před prudkými dešti, které v této části země způsobují velké škody. Při jedné z posledních bouří přišel o svůj příbytek i Pierre, který nyní s rodinou obývá poslední stojící dům bývalé farmy společnosti SADR, kde obvykle při návštěvě Mushapa bydlíme my. Podlahy zdravotního střediska byly rovněž vybetonované. I když je Jean momentálně stále v Kinshase a kvůli jeho nepřítomnosti se stavební práce zpomalují, přesto jsme velmi vděčni za pokrok, jehož se podařilo dosáhnout.

Na začátku školního roku se ve škole sešlo ještě více žáků, než kdykoli předtím, celkem 567, z toho 477 na prvním a 90 na druhém stupni. To nám dokazuje, že o školu projevuje zájem stále více rodičů, kteří chtějí dopřát svým dětem vzdělání, kterého by se jim pravděpodobně jinak nedostávalo.

Během naší každoroční cesty po Německu, věnované návštěvám našich přátel a příznivců, proběhly i dvě schůze ADH. Nejprve jsme se sešli s našimi novými členy, Angelou, Jensem a Melanií v Berlíně. Rudolf se k nám připojil, aby vysvětlil Melanii záležitosti ohledně účetnictví, které by mohla v budoucnu kompletně převzít. On sám si po letech dobrovolné práce zaslouží oddech a více času na svou rozsáhlou rodinu. Poté se konalo každoroční zasedání v Issumu s původními členy ADH.

Naše cesta po Německu se vydařila. Podařilo se nám setkat se - nebo alespoň telefonicky kontaktovat - prakticky všechny naše přátele a příznivce a informovat je o pokroku projektu. Na závěr této cesty jsme i letos absolvovali interview s naším známým a moderátorem Christopherem Griebelem v mnichovské TV. Rozhovor (v němčině) je možné shlédnout zde.

Webové stránky, na kterých pracují Jens a Andrej fungují nyní i v češtině a francouzštině, a to i díky pilné práci našich překladatelů. Dieter, Eva a další se podíleli na francouzské verzi, Magda, Zuzka, Pavlína a další na verzi české. Nyní jsou webové stránky přístupné našim přátelům v Kongu a v České republice v jejich jazycích.

Nová stránka na Facebooku , původně založená Rudolfem, později upravovaná Tiaré a Sebastianem, funguje nyní díky Rudolfovi, Angele a Magdě. V současnosti na ní zveřejňujeme krátké zprávy v angličtině, němčině a češtině. Doufáme, že nám dáte “lajk”. A na webové platformě “betterplace” se Melanie a Angela snaží získat peníze na školní lavice v Mushapu.

Wolfgang plánuje cestu do Konga začátkem roku 2017, aby mimo jiné také našel dobrý způsob, jak nejlépe pokračovat s výstavbou v Mushapu v případě, že se Jean kvůli svému onemocnění nebude moci vrátit k tvrdým životním podmínkám v buši. Kromě návštěv našich přátel a spolupracovníků v Kinshase by chtěl podniknout i další cestu do Mabaly nedaleko Nioki, aby mohl naplánovat postup počátku dalšího potenciálního projektu.