Aktive Direkt Hilfe e.V.

Obtíže jsou vstupenkami do hry života. Ale občas se neubráníme pocitu, že život by byl mnohem příjemnější bez potíží. Souhlasíte s tím? Dříve, než odpovíte, zamyslete se nad následujícím.
Ve světě bez překážek nejsou žádní šampioni; bez utrpení nejsou žádní svatí; bez bitev nejsou žádná vítězství; bez deště není duha. Nezdá se vám, že svět, ve kterém je bolest, je mnohem prospěšnější než ten, ve kterém není? Není snad žár nezbytný k výrobě zlata, tlak a obrušování potřebné k výrobě diamantů a těžkosti nezbytné, aby si člověk vytvořil charakter?
A takto Henry Ford vyslovil tu stejnou myšlenku: „Život je řada zkušeností, z nichž nám každá pomáhá růst, i když někdy je těžké si to uvědomit. Musíme pochopit, že překážky, které překonáme, nám pomáhají jít kupředu.“ – Chuck Gallozzi

Těžkosti jsou náročným učitelem, kterého nad námi ustanovil Někdo, kdo nás zná lépe než my sami sebe a také nás má i mnohem víc rád. Ten, kdo s námi zápasí, posiluje naše nervy a zlepšuje naše dovednosti. Náš protivník je naším pomocníkem. Tento střet s obtížemi nám pomáhá lépe danou věc pochopit a naučí nás zvažovat všechny související okolnosti. Nedovolí nám být povrchní. – Edmund Burke

Nejsme od přírody laskaví ke všem lidem. Uvnitř nás je tvrdost, kterou je nutné změkčit. Často jsme nepozorní k pocitům druhých, zapomínáme na to, že mnozí prochází bolestí a nosí těžká břemena. Nejsme citliví k ostatním, protože jsme sami neprošli tím, čím oni. Ani ty nejlepší univerzity nás nenaučí umění soucitu. Sami musíme projít hlubokými údolími, a teprve pak můžeme ukázat cestu ostatním. Musíme cítit ten stres, nést to břímě a sami prožít ten boj. A teprve až po takovém dotyku bolesti jsme schopni pomoci ostatním v jejich těžkostech a naléhavé potřebě. – Mrs. Charles E. Cowman (Steams in the Desert, Díl 2, Zondervan, 1977).

Lidé jsou jako okna z barevných sklíček. Lesknou se a září, když venku svítí slunce. Ale když se setmí, jejich skutečnou krásu je možné spatřit pouze pokud v nich svítí světlo zevnitř. – Elisabeth Kubler-Ross

Jen proto, že tvá bolest je nyní příliš velká, nevzdávej to! Pokračuj i s tou bolestí a zanedlouho objevíš, že máš v sobě nový sen a nový cíl. – Stuart Singer

„Jste odvážnější, než si myslíte, silnější, než vypadáte a chytřejší, než se vám zdá.“ - Christopher Robin (A.A. Milne)

Když jsem poprvé četla tento citát, vybavil se mi příběh, který jsem četla, o mladíkovi s neobyčejnými atletickými dovednostmi a schopnostmi. Už v devatenácti letech věděl Rafael Nadal, že chce být nejlepším tenisovým hráčem světa.

Byl rok 2005, vyhrál svůj první grandslamový titul a poskočil na druhé místo v hodnocení ATP. Zdálo se, že je připraven na neobyčejný úspěch. Bohužel po několika týdnech bolestí v levé noze doktoři zjistili, že se narodil se vzácnou chorobou, kvůli které se jedna z kostí v jeho noze zduřovala a způsobovala silnou bolest, kvůli které mohla přes noc skončit celá jeho kariéra.

Tento náhlý zvrat osudu překazil Rafaelovi mladické naděje. Nemohl ani chodit, tím méně hrát tenis, a tak propadl temné spirále depresí. Trávil hodiny ležením na pohovce a zíráním do prázdna, nebo seděl v koupelně a brečel. „Nesmál jsem se, ani neusmíval a nechtěl jsem ani mluvit. Úplně jsem ztratil chuť do života,“ řekl později.

V tu chvíli musel Rafael učinit zásadní rozhodnutí: Mohl to vzdát nebo pokračovat. Mohl zvolit tu snadnější cestu, ale přišel by o potencionální výhry na té tvrdší cestě. Rozhodl se snažit se dál, soustředit se na vítězství, i když v tu chvíli viděl a cítil jen prohru. Nebylo to snadné rozhodnutí; utrpěl další úrazy a měl obtíže kvůli svému problému s nohou, ale jeho snaha se vyplatila, když se o tři roky později stal světovým tenisovým hráčem číslo jedna.

Jsou období, kdy nám život ukáže drsnější a tvrdší tvář. Naše sny se zhroutí, naděje je ztracena a propadáme zoufalství. Ale i když všechny okolnosti naznačují porážku, můžeme se rozhodnout žít vítězstvím. Můžeme se rozhodnout zvládnout to den po dni, hodinu po hodině, každou jednotlivou chvíli. Můžeme se rozhodnout zkusit to znovu, i když se bojíme selhání. Můžeme se rozhodnout znovu milovat, i když nás někdo zranil. Můžeme se rozhodnout dávat, i když jsme utrpěli ztrátu. A jednoho dne i my vystoupíme z temných nocí do nádherného východu slunce.

Dělat chyby je pro nás dobré, jsou dalším schůdkem, který nás povede k úspěchu. A to z následujících důvodů.

Téměř všichni vědí, že Michael Jordan byl vyřazen z jeho středoškolského basketbalového týmu. Málo lidí však ví, že Walta Disneyho jednou vyhodili z novin pro nedostatek nápadů a jeho první společnost na výrobu kreslených seriálů zkrachovala.

Po všem tom úspěchu, který má Dustin Hoffman, je těžké uvěřit, že pracoval jako správce a ošetřovatel na psychiatrii, protože jeho první pokusy o herectví v New Yorku nebyly úspěšné. Dokážete si představit, že Boba Dylana vypískali z pódia při talentové soutěži na jeho střední škole?

Je také těžké pochopit, že Stevena Spielberga nepřijali na filmovou školu UCLA kvůli průměrným známkám. Lehce také zapomeneme, že Steva Jobse vyhodili z Applu v jeho 30 letech.

Ve skutečnosti každý v životě někdy selže, ale může to být přínosem, pokud se nevzdáte, jste ochotní se poučit, zlepšit a díky tomu se posunete dál. Selhání často funguje jako rozhodující moment, křižovatka na cestě vaším životem. Je to test, který měří vaši odvahu, výdrž, odhodlání a obětavost.

Jste člověk, který jen předstírá a hned při prvních obtížích to vzdává, nebo to myslíte vážně a po pádu se znovu a znovu zvedáte?

Selhání vám dává výbornou příležitost, abyste zhodnotili, jak moc něco skutečně chcete. Vzdáte to? Nebo se pustíte hlouběji, podřídíte tomu víc, zapracujete usilovněji, poučíte se a zlepšíte? ... Na druhé straně, někdy vám selhání pomůže vydat se jinou cestou, která může být z dlouhodobého hlediska pro vás lepší. ... Někdy musíme ztratit svůj cíl, abychom našli svůj osud. Někdy nám selhání pomůže uvědomit si, že vlastně chceme něco jiného.

Ať už vás chybování vede jakoukoliv cestou, vždy je jeho účelem poskytnout vám velkou dávku pokory, která vytváří váš charakter. Dává vám perspektivu, pomáhá růst vaší víře a díky němu později oceníte svůj úspěch mnohem víc. Kdybyste nechybovali, nestali byste se tím, kdo nakonec zvítězí.

Takže až uděláte další chybu, nedovolte jí, aby vám zabránila žít život, pro který jste se narodili, a vytvářet budoucnost, která se má stát. Dívejte se na chybu jako na dobrou lekci, na učitele, objížďku směrem k lepšímu výsledku a na něco, co vytvoří vaše lepší já.

Selhání by nemělo být finální ani fatální. Nedefinuje vás. Mělo by vás vylepšit, abyste mohli být vším tím, čím máte být.

Jakmile se na selhání díváte jako na požehnání místo prokletí, přeměníte tak dar chybování na další schůdek, který vás posune k úspěchu.