Aktive Direkt Hilfe e.V.

V maminčině děloze byla dvě miminka. Jedno se zeptalo druhého: „Věříš v život po porodu?“ Druhé odpovědělo: „No samozřejmě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu proto, abychom se připravili na to, co bude potom.“ „Nesmysl,“ řeklo první. „Žádný život po porodu není. Jak by vůbec vypadal?“

Druhé odpovědělo: „Nevím, ale bude tam víc světla než tady. Třeba budeme chodit po nožičkách a jíst pusinkou. Možná budeme mít více smyslů, než si teď dokážeme představit.“

První namítlo: "To je bláznivé. Chození je přece nemožné. A jíst pusinkou? Co je to za nápad? Pupeční šňůra nás přece vyživuje a obstarává všechno, co potřebujeme. Ale je hrozně krátká. Život po porodu je logicky vyloučený."

Druhé trvalo na svém: „Já myslím, že určitě něco bude a možná to bude úplně jiné než tady. Možná tu fyzickou pupeční šňůru už nebudeme potřebovat.“

První povídá: „Nesmysl. A navíc, pokud život potom existuje, tak proč se odtud ještě nikdo nevrátil? Porod je konec života a po porodu není nic než temnota, ticho a zapomnění. Prostě nebude nic.“

„No, nevím,“ povídá druhé, „ale určitě se setkáme s maminkou a ona se o nás postará.“

„Maminka? Ty fakt věříš na mámu? To je komické. Jestli maminka existuje, tak kde je zrovna teď?“

Druhé říká: „Je všude kolem nás. Jsme jí obklopeni. Jsme v ní a a díky ní žijeme. Bez ní by tento náš svět neexistoval.“

První povídá: „No, já ji nevidím, takže je zcela jasné, že neexistuje.“

Na to druhé odpovědělo: „Někdy, když jsi opravdu potichu, soustředíš se a pozorně nasloucháš, ucítíš její přítomnost a uslyšíš její milující hlas, jak k nám dolů ze shora promlouvá.“

Všichni jsme zatíženi předsudky; vůči chudým či bohatým, chytrým nebo pomalým, vychrtlým či obézním. Je naší přirozeností vytvářet si předsudky. Šlechetné je však povznést se nad ně. – Autor neznámý

Zkouška odvahy nastává, jsme-li součástí menšiny. Zkouška tolerance nastává, jsme-li součástí většiny. – Ralph W. Sockman

Naše myšlenky jsou jako neviditelné ruce vytvářející lidi, které potkáme. To, co si o lidech ve skutečnosti myslíme, se pro nás stane realitou. – Richard Cowper

Mějme všichni na mysli jen jediné – dobro lidstva; přestaňme být jakkoliv egocentričtí, ať už se jedná o jazyk, národnost nebo náboženství. – Jan Amos Komenský

Umění přijímat lidi takové jací jsou, se projeví tak, že ten, kdo vám projevil malou laskavost, si bude přát, aby toho byl pro vás udělal mnohem více. – Martin Luther King ml.

Když posuzujeme někoho negativně, brání nám to v tom, abychom viděli to dobré, co se v něm skrývá pod tím, jak se jeví nám. – Wayne W. Dyer

Když lidi soudíte, nemáte čas je milovat. – Matka Tereza

Test trojího síta

Ve starověkém Řecku bylo známo, že si Sokrates velice váží vědomostí. Jednou tento velký filozof potkal svého známého a ten mu řekl: „Víš, co jsem právě zaslechl o tvém příteli?“

„Počkej chvíli,“ řekl Sokrates. „Než mi cokoliv řekneš, chci, abys podstoupil malý test. Říká se mu test trojího síta.“

„Trojího síta?“

„Ano, správně,“ pokračoval Sokrates. „Než mi cokoliv řekneš o mém příteli, bude možná nejlepší, když „procedíme“, co se mi chystáš říct. Říkám tomu test trojího síta. První síto je pravda. Jsi si absolutně jistý, že to, co se mi chystáš říct, je pravda?“

„Ne,“ odpověděl muž. „Vlastně jsem to jen zaslechl a….“

„Dobře tedy,“ povídá Sokrates. „Takže vlastně nevíš, zda je to pravda či nikoliv. Takže zkusíme druhé síto – síto dobroty. Je to, co se mi chystáš říct o mém příteli, něco dobrého?“

„Ne, naopak…..“

„Takže,“ pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného, ale nejsi si jistý, zda je to pravda. Pořád bys ještě mohl projít testem, zbývá nám ještě jedno síto – síto užitečnosti. Bude mi to, co se mi chystáš říct o mém příteli, nějak užitečné?“

„Ne, ani ne…“

„Inu,“ otázal se Sokrates, „pokud to, co mi chceš říct, není ani pravda, ani to není dobré, dokonce ani užitečné, proč bys mi to měl vůbec říkat?“

Ben je bělovlasý chlapík, okolo jehož domu vždy procházím při svých pochůzkách. Pokaždé mě přátelsky pozdraví a během času se z nás stali dobří přátelé. Díky jeho veselé dispozici a pozitivní osobnosti je radost s ním pobýt i přes náš věkový rozdíl.

Loni na jaře Ben uklouzl na mokré podlaze v koupelně, upadl na záda a velmi se uhodil do hlavy. Následkem toho dostal mrtvici, po níž se mu často točí hlava, má bolesti hlavy, rozostřené vidění, trvale poškozený zrak v levém oku a cítí se unavený.

Informovala mě o tom telefonicky jeho vnučka. Zašla jsem Bena navštívit do nemocnice. Představovala jsem si smutného, rozmrzelého Bena v kolečkovém křesle. K mému překvapení mě Ben přivítal úsměvem. Mával, ať za ním jdu se svým obvyklým entuziasmem. Mluvil pomalu a trochu se zadrhával, a očividně ho něco trochu bolelo, ale jeho zářivý úsměv nepohasl. Strávili jsme spolu velice příjemný čas okořeněný Benovým smíchem a jiskrným smyslem pro humor. Jak mohl mít pořád tak dobrou náladu po tak nepříjemné nehodě?

Zdálo se, že mi čte myšlenky. Dotkl se mé paže a řekl: „Víš, Elzo, mému otci je už 100 let, ale je silnější než já. Nedávno spadl dolů ze schodů. Mnoho lidí v jeho věku by na to ihned zemřelo, nebo alespoň mělo trvalé následky. Ale ne můj otec! Ihned se zvedl, otočil se a vyšel po těch schodech nahoru.“ Zůstala jsem v němém úžasu. „Možná nejsem fyzicky tak zdatný, jako můj otec,“ pokračoval Ben, „ale chci mít stejně silného ducha, jako on! Zase se zvednu!“

Cestou domů jsem měla o čem přemýšlet. Jak častokrát, když jsem chtěla vyzkoušet něco nového, učinit změnu životního stylu, nebo dosáhnout nějakého cíle, jsem sklouzla a upadla? A jak často jsem zůstala ležet a přemýšlela, zda mám dostatek síly a vůle, abych se zvedla a pokusila se o to znovu? Ale pokaždé, kdy jsem to odmítla vzdát, jsem v sobě našla dostatek síly, abych se opět zvedla.

Selhání, zklamání a překážky jsou součástí života, ale nemusím jim dovolit, aby mě dostaly. Jak to řekl toho dne Ben: „Dokud žiji, můžu si vybrat to nevzdávat!“

***

Není to tím, že bych byl tak chytrý, jen ten problém vydržím řešit déle. – Albert Einstein

Lidé vždy svádějí to, jací jsou, na životní okolnosti. Já nevěřím na okolnosti. V tomto světě jsou úspěšní ti, kteří vstanou a hledají okolnosti, které chtějí, a pokud je nenajdou, tak si je vytvoří. – George Bernard Shaw

Zamyslete se nad poštovní známkou: její užitečnost spočívá v tom, že se něco přilepí a zůstane tam, dokud se to tam nedostane. – Josh Billings

Kapky deště dokáží vytvořit díru v kameni ne svou silou, ale tím že padají často. – Lucretius

Neztrácejte naději. Často jde zámek otevřít až posledním klíčem ve svazku. – Autor neznámý

Obtížné záležitosti zaberou hodně času, nemožné zaberou ještě o něco více. – André A. Jackson

Ať je výdrž tvým hnacím motorem a naděje tvým palivem. – H. Jackson Brown, Jr.