Aktive Direkt Hilfe e.V.

Když se ráno probudíte, zamyslete se, jaké je to vlastně drahocenné privilegium být naživu – dýchat, přemýšlet, radovat se, milovat. – Marcus Aurelius

Vagon vlaku se kymácel tam a zpět, kola pískala více než kdy jindy. Venku za oknem vládla mrazivá zima a pochmurná zátoka, kolem které vlak projížděl, vypadala spíše jako zívající hlubina. Vagon byl plný zmrzlých, do sebe zabraných, znuděných pasažérů. Dobré ráno!
Najednou se mezi tou spoustou dospělých, kteří jen neradi uhýbali, protlačil malý chlapec. Zatímco jeho otec zůstal poblíž dveří, chlapec se posadil u okénka, obklopen nepříliš přátelskými ránem otrávenými dospělými. Odvážné dítě, pomyslel jsem si. Když vjel vlak do tunelu, stalo se něco naprosto neočekávaného a zvláštního. Ten malý chlapec sklouzl ze své sedačky a položil ruku na mé koleno. Nakrátko jsem si myslel, že chce projít kolem mě a vrátit se k otci, tak jsem se kousek posunul. Místo toho, aby prošel, se ale natáhl a naklonil ke mně svou hlavu. Asi mi chce něco říct, nejspíš. Děti! Sklonil jsem se, abych si ho vyslechl. Zase vedle! Místo toho mě něžně políbil na tvář.
Poté se vrátil na své sedadlo, opřel se a radostně se zadíval z okna. Ale já jsem v šoku. Co se děje? Dítě, které dává polibek neznámým dospělým ve vlaku? K mému úžasu chlapec pokračoval pusinkováním všech mých sousedů.
Nervózní a zaskočení jsme se podívali tázavě na jeho otce. „Je šťastný, že je naživu,“ řekl otec. „Byl hrozně moc nemocný.“
Vlak zastavil, otec se synem vystoupili a zmizeli v davu. Dveře se zavřely. Na tváři ještě cítím dětský polibek – polibek, který mou duši přiměl k zamyšlení. Kolik dospělých se navzájem políbí jen z čiré radosti, že jsou naživu? Kolik z nich si vůbec pomyslí, jaké je to privilegium? Co by se stalo, kdybychom všichni začali být jen sami sebou?
Ten malý chlapec nám mile udělil vážné ponaučení: Nedopusťte, abyste zemřeli dříve, než vám přestane bít srdce! – Dag Retsö

Během většiny života se neděje nic úžasného. Pokud vás nebaví ráno vstávat, pracovat, práci dokončit a posadit se k jídlu s rodinou či přáteli, pak je poměrně velká pravděpodobnost, že nebudete příliš šťastní. Jste-li šťastní či nešťastní jen kvůli obzvláště významným příležitostem jako je nová práce, velký balík peněz, bezchybné šťastné manželství nebo výlet do Paříže, nebudete šťastní po většinu svého života. Pokud naopak štěstí závisí na dobré snídani, květinách na zahradě, drinku nebo odpoledním zdřímnutí, potom budeme žít šťastně nejspíš mnohem častěji. – Andy Rooney

Když ráno vstáváte, poděkujte za světlo, za svůj život, za to, že máte sílu. Poděkujte za své jídlo a za radost ze života. Pokud nevíte, za co poděkovat, chyba je ve vás. – Tecumseh

Excerpts from an Anchor article, Copyright © 2014 Anchor