Aktive Direkt Hilfe e.V.

Abychom naplánovali naši cestu do Nioki, setkali jsme se se zástupci nevládní organizace BBK, s níž bychom rádi spolupracovali na našem dalším projektu v Mabale, 7 km východně od Nioki. Plánujeme zde postavit školu a uvidíme, jak se podaří projekt posunout během této cesty. Musíme koupit a zaregistrovat pozemek a vybrat vhodnou osobu, kterou by Jean vyškolil pro vedení práce na tomto projektu, tak jak postupně zaškoluje ředitele Pierra v Mushapu.

V provincii Kasai, kde se nachází naše škola, se v poslední době naneštěstí výrazně zhoršila bezpečnostní situace. V této původně stabilní a pokojné oblasti vypukly koncem minulého roku boje mezi příznivci náčelníka Kamuina Nsapu a vládními silami, které měly za následek stovky obětí na obou stranách. Nepokoje a ozbrojené střety se rozšířily do několika dalších oblastí, takže nebylo bezpečné pro Wolfganga ani Jeana se do Mushapa vypravit. Přednedávnem tu byli dokonce uneseni a popraveni dva zaměstnanci OSN. V posledních měsících několik ozbrojených jednotek napadalo města a vesnice po celé provincii Kasai. V polovině dubna vyhnali lidé z kmene Tshokwe všechny příslušníky jiných kmenů z Mushapa a okolních vesnic. Také poranili mačetou ruku našeho nejaktivnějšího učitele, pana Mukendi. Mushapo musel opustit i ředitel školy Pierre a 8 z našich 10 učitelů. S rodinami uprchli do Tshikapy, hlavního města provincie. Bohu, podařilo zachránit 13 matrací pro zdravotní středisko, školní fotokopírku a generátor. Gilbert kontaktoval bývalého ministra školství pana Makera, který ho povzbuzoval - nemáme propadat beznaději a nenechat se odradit, on osobně věří, že situace se postupně zase uklidní. Musíme tedy vyčkat, než bude pro naše učitele bezpečné vrátit se zpět do Mushapa.

Situace v Kasai, v provincii, kde leží osada Mushapo a naše škola, je bohužel stále neklidná a zprávy odsud velice smutné. I když nemáme k dispozici přesná data, je zřejmé, že se tu jedná o další humanitární katastrofu, jejíž pozadí zůstává nadále nejasné. Podle informací z internetových článků (např. na google.com: “Who´s in Congo´s Mass Graves?” - “Co skrývají masové hroby v Kongu?”) a podle zpráv našich místních přátel a některých konžských odborníků se děje asi toto: • Více než milion obyvatel z provincie Kasai opustilo své domovy, někteří utekli do sousední Angoly, jiní do sousedních provincií v Kongu. • Očití svědkové hlásí z některých vesnic brutální masakry. Zatím bylo nalezeno asi 80 masových hrobů. V konfliktech přišlo o život minimálně 3 000 lidí. Ale v článku hlásí pozorovatelé OSN: “Skutečný počet zavražděných patrně o mnoho převyšuje oficiální čísla.” • Zastrašující činy ozbrojenců připomínají události z východního Konga, jejichž cílem bylo vyhnat místní obyvatelstvo, aby získali snadněji přístup k místním zdrojům nerostného bohaství. Část Kasai je významným nalezištěm diamantů. V této situaci nám nezbývá nic jiného než doufat a modlit se, aby větší zájem mezinárodní veřejnosti přiměl vládu najít mírové řešení. Do té doby je nejen pozastavena činnost naší školy a ostatních škol a zdravotních středisek v celém regionu, ale další nevinní lidé budou zabíjeni a vyháněni ze svých domovů. Namísto toho, abychom propadali smutku a beznaději nad těmito zprávami a přestali tak s naší prací ve prospěch potřebných lidí, zůstáváme vděčni za to, čeho bylo dosaženo: • Od začátku práce na projektu v roce 2011 prošlo naší školou téměř 2000 žáků. Ti nezapomenou na cizince, kteří pro ně postavili školu a umožnili jim bezplatné vzdělávání (zatímco jejich vlastní je vyhnali z domova). • Děti mají možnost pokračovat ve vzdělávání po přestěhování. • Naši učitelé stále dostávají svůj plat od státu, i když se v oblasti bojuje. • Díky tomuto projektu jsme získali důležité zkušenosti z rozvojové práce na konžském venkově, kde je potřeba vnější pomoci největší. Tyto zkušenosti budeme moci využít my sami i další organizace s podobnými projekty.