Aktive Direkt Hilfe e.V.

Pokud se o letošních Vánocích cítíte osaměle, nejste v tom sami. Smutné vánoční písně jsou oblíbené, protože v mnohých zabrnkají na citlivou strunu.

Jak rozšířená je však osamělost v tomto svátečním období? Statistiky říkají, že téměř půl milionu starších lidí ve Velké Británii bude o Vánocích samo a 800 000 z nich je "chronicky osamělých ".

Chronická osamělost je víc než jen být sám. Znamená to, že se cítíte dlouhodobě izolováni bez podpory druhých. Můžeme být obklopeni lidmi, a přesto být osamělí. Tuto izolaci si můžeme způsobit sami kvůli zábranám nebo nedostatku komunikačních dovedností. Někteří jsou uzavřeni do sebe kvůli fyzickým problémům. V každém případě může toto osamění vyvolat pocity nízké sebeúcty, deprese nebo stresu.

Když naše rodina žila v Japonsku, vytvořili jsme z našich dětí a jejich přátel pěveckou skupinu, která o Vánocích navštěvovala domov pro seniory. Vrcholem programu bylo, že se po vystoupení vmísili mezi starší lidi, popovídali si s nimi a objali je a dali jim malý dárek. Během našich pravidelných návštěv nám někteří senioři říkali, že se těšili se na naši návštěvu po celý rok. Zdá se, že jsme byli jedni z mála návštěvníků, které někteří z nich měli.

Co můžeme udělat pro to, abychom o letošních Vánocích zmírnili osamělost druhých nebo i svou vlastní? Zde je několik tipů, které jsem našel v jednom článku a které by mohly být užitečné i vám:

1. Oslovte lidi kolem sebe. Možná máte souseda, který nemá ve svém okolí žádnou rodinu, nebo víte o kamarádovi, který by vás rád pozval, kdyby věděl, že se cítíte tak osaměle. Udělejte první krok k tomu, abyste byli s ostatními, tím, že je oslovíte. Dejte si příležitost být v tomto období s druhými lidmi a buďte pro druhé darem.

2. Pomáhejte těm, kteří to potřebují. V tomto ročním období existuje spousta způsobů, jak pomoci lidem ve vaší komunitě. Ať už se jedná o jakékoli dobrovolnictví, aktivně si najděte činnost, která vás baví, a ukažte se. Věnujte se druhým a buďte dobrým správcem darů, které vám Bůh dal. A možná budete překvapeni, jaké společenství díky pomoci druhým vytvoříte.

3. Dovolte Ježíšově přítomnosti, aby naplnila vaše srdce. Využijte tento čas menšího rozptýlení společenskými aktivtami k tomu, abyste ještě více poznali svého Spasitele. Čtěte Jeho slovo a hledejte Ho, abyste zjistili, čemu vás chce během této doby naučit.

4. Modlete se za druhé. Pokud uslyšíte o někom jiném, kdo prochází těžkým obdobím, zastavte se a hned se za něj pomodlete. A nebojte se požádat o modlitbu i za sebe.

5. Vyjděte z domu, pokud je to možné. V tomto období se konají nejrůznější vánoční akce, které si můžete užít – koledování, koncerty, bohoslužby při svíčkách a vánoční světelné show. Připojte se k těmto oslavám a klaňte se našemu Spasiteli.

Jak řekl Billy Graham: "To nejdůležitější, co vám mohu říci, je, že když poznáme Krista, nejsme nikdy sami."

Matka Tereza viděla v křehkém a bezbranném dítěti narozeném ve stáji v Betlémě stav celého lidstva; a stejně tak viděla Ježíše ve všech lidech. Viděla ho zejména mezi nejchudšími z chudých, protože ti, kteří nejvíce trpí a nic nemají, se nejvíce podobají dítěti narozenému v Betlémě. Viděla Ho v opuštěných dětech, protože tato nevinná stvoření představovala stav Ježíška ještě zřetelněji.

S Matkou Terezou jsem strávil mnoho Vánoc. Na jedny si však obzvlášť vzpomínám. Byl jsem v Kalkatě v Indii. Matka Tereza mě pozvala 24. prosince na večeři, abych s ní a ostatními jeptiškami oslavil Štědrý den. Bylo to skromné jídlo, jak je u Misionářek lásky obvyklé, ale bohaté na radost, náklonnost a bratrství. Atmosféra byla tak srdečná, že jsme skoro zapomněli jíst.

V jednu chvíli jsem zaslechl klepání na dveře. Jedna z jeptišek se šla podívat, kdo to je, a vrátila se s košem pokrytým látkou. "Nějaká žena mi to dala a pak spěchala pryč," řekla. Když podávala košík Matce Tereze, dodala: "Byla to asi nějaká dárkyně, která nám chtěla na Vánoce věnovat nějaké jídlo."

Matka Tereza odhrnula látku a oči se jí rozzářily. "Přišel Ježíšek," řekla s krásným úsměvem. Ostatní jeptišky se běžely podívat. V košíku ležel spící chlapeček. Bylo to opuštěné dítě staré několik dní; žena, která ho přinesla, možná jeho matka, se o něj nemohla starat, a tak ho svěřila jeptiškám; v Kalkatě to byl častý jev. Jeptišky výskaly radostí a držely se košíku, dojaté pohledem na spící dítě. Jejich křik ho probudil a on začal plakat. Matka Tereza ho zvedla, usmála se, ale zároveň měla v očích slzy. "Podívejte, teď už můžeme říct, že naše Vánoce jsou kompletní," řekla. "Přišel k nám Ježíšek. Musíme Bohu poděkovat za tento úžasný dar." Vyzařovala z ní mocná, ochranná láska, která byla její velkou silou."