Aktive Direkt Hilfe e.V.

Back from his mission trip to the Congo, Wolfgang unpacked his suitcase. In his absence, I had made a major cleanup of our apartment. It was a lot of work and I was quite pleased with how it looked now. However, after he had emptied his suitcase and I entered the living room I was in for a surprise. A kitschy plastic bonsai tree was sitting right in the center of my wanna-be-stylish living room! „Can we please put the tree here instead?“ I asked, bringing it to our bedroom. „Sure!“ he answered and then told me the following amazing story.

In Congo, my husband flew to the interior of the countryside to visit our school project there and arrived at the tiny airport of the nearby town where a big group of people waited for somebody – with music, songs, a big banner and all fanfare which is usually organized for an important local politician. He asked his friends who received him at the airport “Who is all this for?” They responded: „This is for you!“ The whole parade was just for him!

After being greeted by the mayor of town and members of our partner organization, suddenly two pupils from our school approached him and gave him – you guessed it – the very same bonsai tree which was in our apartment now! It was a token of their appreciation for the school we built for them and that they can attend school free of charge, something unheard of in Congo because normally all students there have to pay for their tuition.

At our new school grounds – in the heat of the day – almost 300 pupils were standing in rows by classes in front of the school, marching to the rhythm of lively music and singing from the top of their lungs. Some of them recited poems and texts they had learned.

It was a special moment! After years of laboring and living in difficult conditions – over 10 years in Africa – receiving little appreciation, these types of touching experiences make it worth all the trouble.

Later, Wolfgang confided to me how he had to hold back his tears a few times during those days. Seeing the hard conditions under which people in the interior live and how grateful the children are to be able to attend school was just overwhelming.

I listened to his story carefully and afterwards, I solemnly carried that little bonsai tree back to its honored place in the center of our living room. It serves as a tangible reminder of the love and appreciation we received from the children in Mabala.

In ordinary life, we hardly realize that we receive a great deal more than we give, and that it is only with gratitude that life becomes rich. — Dietrich Bonhoeffer

Never let the things you want make you forget the things you have. — Sanchita Pandey

God gave you a gift of 86,400 seconds today. Have you used one of them to say thank you? – William Arthur Ward

Gratitude is a decision of the will, and if a decision of the will, the choice resides squarely with us. Deciding to be thankful is no easy task. It takes work. — Chuck Swindoll

Thankfulness creates gratitude which generates contentment that causes peace. — Todd Stocker

Kdo si vezme syna?

Nedávno jsem narazila na dojemný příběh o bohatém muži a jeho synovi, kteří sbírali cenná umělecká díla. (Ten příběh se objevuje v různých knihách, ale jeho autor je neznámý.)

Když vypukla válka, syn odešel bojovat a hrdinsky padl při pokusu o záchranu života jednoho spolubojovníka. Nedlouho po válce kdosi zaťukal u otcových dveří. Když otec otevřel, uviděl na prahu stát neznámého mladíka s objemným balíkem v rukách.

„Pane, vy mě neznáte“, řekl ten mladý muž, „ale jsem ten voják, kterého váš syn zachránil za cenu vlastního života. Nesl mě zraněného do bezpečí, když ho zasáhla kulka a okamžitě zemřel. Předtím mi často vyprávěl o vás a vaší lásce k umění.“ Mladík podal starému muži svůj balík. „Vím, že vám ho to nevrátí, ale chtěl jsem, abyste to měl.“

V balíku byl portrét syna, který namaloval onen mladík. Otec zavěsil podobiznu nad krb a od té doby pokaždé, než všem návštěvám předvedl mistrovská díla ze své sbírky, začínal portrétem svého syna.

Když otec zemřel, byla uspořádána aukce. Na malířském stojanu vedle pódia byl umístěn synův portrét. Dražitel pozvedl kladívko. „Začneme portrétem syna. První nabídka za tento obraz?“ Ticho. Pak se ze sálu ozvalo: „Chceme vidět ty slavné malby. Tuhle přeskočte!“ Dražitel se nenechal vyvést z rovnováhy. „Syn. Kdo si vezme syna?“

Po menší pauze se konečně někdo ozval, byl to zahradník, který u rodiny dlouhá léta pracoval. „Nabízím 10 dolarů.“ Bylo mu trapně, že je to tak málo, ale více si dovolit nemohl.

„Máme nabídku 10 dolarů. Nabídne někdo 20?“
„Dejte mu to za 10 a pryč s tím!“

„10 dolarů poprvé, 10 dolarů podruhé, prodáno za 10 dolarů!“ Dražitel udeřil kladívkem. „Aukce je u konce,“ oznámil. „Když jsem byl přizván k provedení aukce, byl jsem seznámen s tajnou podmínkou v poslední vůli: vydražena bude pouze podobizna syna, a kdokoli ji koupí, zdědí celý majetek. Muž, který si vzal syna, dostane vše!“

Stejně jako dražitel se nás dnes Bůh ptá: „Kdo si vezme syna?“ Protože, tak jako v tomto příběhu, kdokoli si vezme Syna, dostane vše.

Boží Syn za nás zemřel před 2000 lety, o těchto Velikonocích si to můžeme společně připomenout. – Autor neznámý

Jen kvůli Tobě

Vždycky jsem měla obzvláště ráda Velikonoce. Vánoce jsou časem radosti, v němž se těší celý svět společně, zatímco Velikonoce vnímám spíše jak oslavu něčeho, co Bůh učinil pro každého z nás jednotlivě.

Velikonoce jsou především o mém vztahu s Ježíšem. Jako dítě jsem ten vztah moc nechápala. Sice byl mým přítelem, ale spíš byl někým, na koho jsem se obracela, když jsem potřebovala pomoc.

Byl to jednostranný vztah, a dlouho mi nedocházelo, o co se ochuzuji, až do jednoho významného momentu. Bylo mi 14, ležela jsem v posteli a poslouchala MP3, když najednou začala hrát píseň, kterou jsem úplně zapomněla, že mám ve svém playlistu. V té písničce zpívá jakoby Ježíš sám:

Zemřel bych, i kdyby to bylo jen kvůli Tobě,
plakal bych, i kdyby to bylo jen kvůli Tobě
a vstal bych z mrtvých, i kdyby to bylo jen kvůli Tobě.

V té písni vysvětloval, že všechno to, čím prošel, bylo pro mě, a že by to udělal (a vlastně to skutečně udělal) jen pro mě samotnou. Vzpomínám si, že jsem ležela v posteli, úplně přemožena nesmírností té myšlenky. Boží syn sestoupil na zem a prošel nevýslovným utrpením do posledního dechu… kvůli mně!

Normálně moc nepodléhám emocím, tentokrát jsem však zabořila obličej do polštáře a rozplakala se, protože pomyšlení na takovou lásku mě zcela pohltilo. Ten, který věděl, že ho nepřijmou, že jím budou opovrhovat a zatratí ho, viděl do mojí duše a shledal mě hodnou takové oběti. Prošel vším možným ponížením a bolestí za každého, kdo kdy žil na této planetě.

To je i důvodem, proč mám Velikonoce zvlášť ráda, protože jsou příběhem nesmírně milujícího a vždy přítomného Boha. Zároveň nám ukazují, kam až je ochoten zajít, aby mohl mít vztah právě se mnou. Vím, že Mu takovou lásku nemohu nikdy oplatit, ale pokouším se žít tak, abych Mu svým životem svou lásku vyjadřovala. – Amy Joy Mizrany

Význam velikonočního beránka

Velikonoce jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků, oslavujícím Ježíšovo zmrtvýchvstání třetí den poté, co byl ukřižován. Některé z velikonočních tradic mají hlubší význam. Například beránek je významným symbolem Velikonoc. V některých zemích pečou lidé o Velikonocích jehněčí, v jiných piškotového beránka ve formě. V Bibli je Ježíš několikrát nazýván „beránkem Božím“. Je to například Jan Křtitel, který při jeho spatření zvolá: „Pohleďte! Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Ježíš sám byl zcela bez hříchu, a svou smrtí nám zajistil nejen odpuštění našich hříchů, ale i přijetí do nebe pro každého, kdo Ho pozve do svého života. – Curtis Peter van Gordner

Muž, který byl naprosto nevinný, nabídl sám sebe jako oběť pro dobro ostatních, a to i včetně svých nepřátel, a zaplatil tak výkupné za celý svět. Byl to dokonalý čin. – Mahatma Gandhi

Mahatma Gandhi je citován jak řekl, „Neznám nikoho, kdo by udělal pro lidstvo více než Ježíš.“ Myslím, že většina světa by s tím souhlasila.