Aktive Direkt Hilfe e.V.

Who Takes the Son?

When war broke out, the son went to fight and died while rescuing another soldier. Not long after, there was a knock at the father’s door. He opened to find a young man holding a large package.

“Sir, you don’t know me,” the young man said, “but I am the soldier for whom your son gave his life. He was carrying me to safety when a bullet struck him and he died instantly. He often talked about you and your love for art.” The young man held out his package. “I know this isn’t much, but I wanted you to have this.”

The package contained a portrait of the son, painted by the young man. The father hung the portrait over his mantle, and thereafter, he always showed visitors the portrait of his son before he showed them any of the masterpieces in his collection.

When the father died, an auction was organized to dispose of his art collection. On an easel next to the platform was the portrait of the son. The auctioneer pounded his gavel. “We will start with this picture of the son. Who will bid for this picture?”

Silence. Then a shout came. “We want to see the famous paintings. Skip this one!” The auctioneer was unmoved. “The son. Who will take the son?”

Finally the family’s longtime gardener spoke from the back of the room. “I’ll give $10 for the painting.” He felt embarrassed offering so little, but it was all he could afford.

“We have $10. Will someone bid $20?”
“Give it to him for $10, and let’s get on with it!”

“Going once, going twice, sold for $10!” The auctioneer pounded his gavel. “The auction is ended,” he announced. “When I was called to conduct this auction, I was told of a secret stipulation in the man’s will: only the painting of the son would be auctioned, and whoever bought that painting would inherit the entire estate. The man who took the son gets everything!”

Like the auctioneer, God’s question today is, “Who’ll take the Son?” Because, you see, whoever takes the Son receives everything.

God’s Son died for us nearly 2,000 years ago. This Easter, let’s remember Him together. – Author unknown

God’s Gift to Me

I’ve always especially liked Easter. While Christmas is a celebration of joy and excitement for the entire world to take pleasure in, I feel Easter is a celebration of what Jesus did for each of us as individuals.

Easter is all about the relationship between Jesus and me. As a child, I never understood this relationship. Jesus was my friend, sure, but He was more someone who I would call on when I needed help.

It was a one-way relationship, and I didn’t really realize what I was missing until one night, when I was 14, I lay in bed listening to my MP3-player and it started playing a song I had forgotten was even on my playlist. It was a song sung from Jesus’ perspective and went like this:

I still would have died for you,
If you were the only one.
I still would have cried for you,
If you were the only one.
And rose from the dead,
If you were the only one.

The song went on, saying that all the things that He’d gone through had been for me, and that He would do it all – He did do it all – just for me. I remember lying in bed, thinking about the enormity of that concept. The Son of God, coming down to earth and going through unspeakable amounts of torture and His last breath, for me.

Although I’m not usually a very emotional person, I buried my face in my pillow and cried, because the thought of such love overwhelmed me. This man, who knew He would be rejected, despised, and alienated, saw my soul and deemed me worthy of such a sacrifice. He went through each and every humiliating and painful experience as an individual sacrifice for every one of us that ever lived on this earth.

This is why Easter is particularly special to me, because it shows the story of an always present, very loving God, and the length He was willing to go to have a relationship with me. I know I can never equal His love, but I will try to give Him all of mine. – Amy Joy Mizrany

* * * * * * * * *

A man who was completely innocent offered himself as a sacrifice for the good of others, including his enemies, and became the ransom of the world. It was a perfect act. – Mahatma Gandhi (1869-1948)

That’s why Jesus died for us, because we all make mistakes and it’s impossible for us to earn our way to Heaven. But Jesus was perfect, and that’s why He could pay the price of our sins so God could forgive us.
You can’t be too bad, but you also can’t be good enough. You cannot save yourself, no matter how good you try to be, because you can never be good enough.
There is nothing we can do to earn our way to Heaven, it´s a gift from God. (That we can simply just receive.) – Ephesians 2: 8 and 9 paraphrased.

Mahatma Gandhi (1869-1948) is quoted as saying, “I know of no one who has done more for humanity than Jesus.” Much of the world, Christian and non-Christian alike, would agree.

Krásné, nádherné Vánoce vám všem! Toto je speciální den, neobyčejné dítě, mimořádný člověk, nevšední událost, vyjímečná láska, která nás všechny spojuje. Láska, kterou o Vánocích oslavujeme, je tak nesmírná, že objímá celé lidstvo. Může se o ní hovořit v kterémkoliv jazyce, může být vyjádřena kýmkoli a komukoliv. Tím, že poslal na zem Ježíše, vyjádřil Bůh svou lásku k celému lidstvu. Je to láska hluboká, a přitom veskrze důvěrná, láska, která rozumí jedinečnosti každého člověka s jeho nejniternějšími touhami i zraněními. Láska, která nám poskytuje dokonalé osobní řešení, neboť tato láska nás zná a rozumí nám lépe než my sami sobě.

Dávat může být tak jednoduché, jen je třeba mít otevřené oči pro potřeby druhých. – L. Schmidt

DÁRKY

Když se blížíme oslavám Kristova narození, bude dobře, vzpomeneme-li si na tři mudrce, krále, kteří mu z dáli přinesli dary. Jistým způsobem to byli první lidé, kteří o Vánocích někoho obdarovali. Jsou pro nás vzorem štědrosti, kterou lze objevit v lidském srdci. Jejich příklad laskavého sdílení vlastního bohatství s chudou rodinou bez domova je pro nás inspirací.

Podobně jako bibličtí mágové máme i my možnost poskytnou tři dary – jen musíme nahlédnout hluboko do svého nitra a nalézt je. Tyto dary, o které se dnes můžeme podělit, nestojí nic, zároveň však mají obrovskou cenu, jsou to:

Úcta: Prokazovat druhým úctu, to je dar pro nás samotné a pro kohokoli, s kým se setkáme. Učitelé by vám mohli potvrdit, že úcta k druhým je základem všeho učení. Potřebujeme si opět osvojit tuto ctnost a předat ji našim dětem - nejen příkladem, ale i tím, že ji budeme od nich vyžadovat k nám samým i k ostatním.

Laskavost: To je ten nejsnadnější dárek, který můžeme věnovat – prostě všimnout si lidí kolem nás, podívat se jim do očí, usmát se. Během shonu vánočních příprav zkusme tu a tam uplatnit laskavý přístup – podržme někomu dveře, přenechme mu parkovací místo, pokusme se být milí na dalšího telefonního operátora, nabízejícího monitorovaný hovor a údajně nepostradatelný produkt.

Čas. Dobrovolníci znají cenu času, který věnují druhým lidem. Zejména pečovatelky v domovech pro seniory vědí, jak si lidé v pokročilém věku, či nemocní váží návštěv. I v naší vlastní rodině můžeme věnovat dar času, když strávíme odpoledne s prarodiči, starší tetou, strýcem, či sousedem, určitě to pro ně bude povzbuzením. Počínaje těmito Vánocemi, udělejme si čas na ostatní.

Ctností, které můžeme sdílet, je jistě celá řada, ale začneme-li přistupovat k ostatním s úctou, budeme-li k nim laskaví a věnujeme-li jim trochu svého vzácného času, bude to určitě dobrý začátek. Může to být jakási moderní verze tří darů, které předložili tři mudrci našemu Pánu v Betlémě. Tyto dary nám mohou rovněž přinést vánoční radost.

Výňatky z článku Sam Lucero

A Christmas Rose

Spěchal jsem do místního nákupního centra, abych opatřil poslední vánoční dárky. Když jsem viděl ty davy lidí, zabručel jsem si pod vousy, bude to trvat věčnost a mám ještě tolik práce. Vánoce se pro mě začínaly stávat otravnou zátěží. Začal jsem si přát, abych je mohl celé jen prospat. Ale místo toho jsem se prodíral davem, jak nejrychleji to šlo, k oddělení s dětskými hračkami. Nad cenami vystaveného zboží se mi protočily panenky. Jestlipak si s tím vnoučata budou vůbec hrát, pomyslel jsem si.

Dorazil jsem do uličky s panenkami. Koutkem oka jsem zahlédl malého chlapečka, odhadem tak pětiletého, který držel krásnou panenku. Dotýkal se jejích vlásků a něžně ji svíral v náručí. Nemohl jsem si pomoci, musel jsem se na toho chlapce pořád dívat. Přemýšlel jsem, pro koho ta panenka asi je. Viděl jsem, jak se otočil na ženu, která ho doprovázela, oslovil jí teto a ptal se, “Opravdu nemám dost peněz?” Odpověděla trochu netrpělivě, “Víš dobře, že na tohle ti peníze nestačí.” Pak mu řekla, ať nikam nechodí, že se za pár minut vrátí, a opustila uličku. Chlapeček pořád držel tu panenku.

Po chvilce mi to nedalo a zeptal jsem se ho, pro koho chce panenku koupit. Odpověděl: “To je panenka, kterou si moje sestřička hrozně moc přála k Vánocům. Prostě věděla, že ji Santa přinese.” Řekl jsem mu, že to možná Santa opravdu zvládne. Řekl mi: “Ne, Santa se nedostane tam, kde je moje sestřička…Musím dát tu panenku mamince, aby jí vzala s sebou.” Zeptal jsem se ho, kde tedy sestřička je.

Podíval se na mě očima plnýma smutku a odpověděl, “Odešla do Nebíčka k Ježíšovi. Tatínek říká, že maminka musí jít taky, aby tam byla s ní.” Srdce mi skoro přestalo bít. Chlapec se na mě znova podíval a řekl, “Říkal jsem tatínkovi, aby řekl mamince, aby ještě nechodila. Říkal jsem mu, aby počkala, než se vrátím z nákupu.” Pak se zeptal, jestli chci vidět jeho obrázek. Řekl jsem mu, že moc rád. Vytáhl fotky, které pořídil před obchodem, a dodal: “Chci, aby si je maminka vzala s sebou, aby na mě nezapomněla. Mám maminku strašně rád a nechci, aby odcházela, ale tatínek říkal, že musí jít za sestřičkou.“

Sledoval jsem, jak klučina sklonil hlavu a ztichl. Zatímco se nedíval, sáhl jsem do své peněženky a vytáhl svazek bankovek. Navrhl jsem mu, “Nechtěl bys ty peníze ještě jednou přepočítat?” Okamžitě se nadchnul a souhlasil, “Jasně, já vím, že jich musí být dost.” A tak jsem přidal své bankovky k jeho a začali jsme počítat.

Samozřejmě, ukázalo se, že na panenku peníze bohatě stačí. Tiše řekl, “Děkuju, Ježíšku, žes mi dal dost peněz.” Pak dodal, “Právě jsem poprosil Ježíše, aby mi dal dost peněz na tu panenku, aby ji maminka mohla vzít s sebou pro sestřičku. A on mě slyšel. Chtěl jsem ho poprosit ještě o peníze na bílou růži pro maminku, ale nepoprosil jsem ho, ale on mi dal dost peněz, abych mohl koupit panenku a bílou růži. Maminka má strašně moc ráda bílé růže.”

Za pár minut byla teta zpět. Zatímco jsem dokončoval své nákupy, pořád jsem musel myslet na toho malého chlapečka. Obchodní dům jsem opouštěl v úplně jiném rozpoložení, než když jsem do něj vstupoval. A pořád jsem myslel na zprávu v novinách, kterou jsem četl před několika dny, o opilém řidiči, který naboural do druhého vozu, zabil malou holčičku a způsobil vážná zranění matce. Rodina měla rozhodnout o ukončení jejího života odpojením lékařských přístrojů. Doufal jsem, že chlapeček z hračkářství s oním novinovým příběhem nijak nesouvisí.

O dva dny později jsem četl v novinách, že rodina souhlasila s ukončením podpory života mladé ženy, která následně zemřela. Obrázek chlapečka mi nešel z hlavy, pořád jsem dumal, jestli k sobě ty dva příběhy nějak patří. Toho dne odpoledne jsem vyrazil ven a koupil bílou růži, abych ji donesl na pohřeb mladé ženy z novinové zprávy. A tam jsem uviděl tu krásnou bílou růži, půvabnou panenku a obrázek chlapečka z obchodního domu.

Slzy se mi začaly koulet po tvářích, odcházel jsem a můj život už nebyl stejný.

Článek John London

V březnu se Wolfgang setkal v Kongu se členy místní ADH Congo a organizace BBK, společně s naším manažerem Jeanem pak všichni plánovali a připravovali výstavbu naší nové “ Zemědělsko – chovatelské školy ADH v Mabale.”

V době od dubna do srpna navštívil Jean Mabalu třikrát, aby dohlédl na průběh prací, nakoupil materiál, sestavil tým dělníků a vyškolil místní manažerku, paní Annie, v tom, jak nadále vést práci, pořizovat fotodokumentaci, posílat reporty atd. Jean musel rovněž pozjišťovat, kde se nejvíce vyplatí nakoupit materiál a kde nechat vyrobit střechy, dveře, okna, školní lavice a stolky.

Podle Jeannových zpráv pracoval tým velmi dobře, dělníci odvedli skvělou práci. Podařilo se jim vystavět dvě zděné školní budovy s celkem 6 světlými učebnami a další budovu určenou jako ředitelnu, sekretariát a sborovnu pro 9 učitelů. Organizace BBK v Kinshase převzala náklady spojené s platy učitelů, což žákům umožní navštěvovat školu bez poplatků. Jedná se už o druhou školu tohoto typu, kterou se nám podařilo v Kongu otevřít. Školní docházka bez školného je v Kongu stále věcí neslýchanou.

Německá ambasáda sehrála v celém projektu významnou roli, neboť se postarala o pokrytí poloviny nákladů, což pro nás byla nesmírná pomoc. Jsme velmi vděčni i několika dárcům v Kongu a zejména našim pravidelným přispěvatelům v Evropě. Děkujeme vám všem za váš podíl na tomto velkém úspěchu, protože se skutečně podařilo neuvěřitelné – postavit “na zeleném drnu” novou školu během několika málo měsíců! Pro téměř 300 dětí to znamená ojedinělou šanci na lepší budoucnost a pro dosud nezaměstnané učitele a další pracovníky skvělou pracovní příležitost.

Chtěli bychom znovu ocenit pomoc nevládní organizace “Feed The Hungry” v České republice, která zajistila nákup a dopravu velkého kontejneru kvalitní nutričně obohacené rýže, kterou přepravili a distribuovali naši partneři z asociace Scripture Union mnoha potřebným jednotlivcům i organizacím v Kinshase, včetně sirotčinců COLK a Kimbondo (kde pracuje Madlen), které také podporujeme.

Wolfgang letos přednášel na programu TEDx Youth organizovaným školou Open Gate v Babicích u Říčan. Na tomto odkazu najdete Wolfgangův TED talk s názvem “Změň svět láskou”. Ve svém vystoupení Wolfgang hovořil o naší práci v Kongu a o tom, co je podle něj zásadní pro dosažení změn k lepšímu v této krizové oblasti . Primární řešení problémů dnešního světa i problémů osobních vidí v praktické aplikaci nesobecké lásky.