Lenku jsem „náhodou“ potkala před několika lety na jednom proseckém hřišti, kde jsme obě venčily naše ratolesti. Od té doby nepřestávám fascinovaně sledovat život a práci celé rodiny Schmidt. V tomto světě plném velmi zlých zpráv a možná ještě horších prognóz je nesmírně úlevné sledovat, jak se díky nim malý kousek světa mění k lepšímu. V našem nábožensky vlažném až odmítavém prostředí je nesmírně povzbuzující vidět, jak vypadá skutečný život z víry. Když už nemám dostatek kuráže, abych něco podobného sama dělala, jsem moc ráda, že je mohu alespoň trochu podporovat.
26duben2024