Aktive Direkt Hilfe e.V.

Když jsme se vydali na oslavu Vánoc s naší širší rodinou v Berlíně, netušili jsme, jakou adrenalinovou příhodu předtím prožijeme. Při čekání na místním příměstském vlakovém nádraží se všemi taškami plnými dárků odložil Wolfgang svůj notebook v černé tašce na černou lavici. Bylo již šero a nebyl to dobrý nápad. Jelikož jsme měli před příjezdem vlaku ještě trochu čas, Wolfgang rozdával vánoční letáčky lidem, kteří také čekali na nástupišti.

Vlak přijel, my jsme nastoupili... a asi o tři zastávky později si Wolfgang uvědomil, že nechal svůj notebook na oné lavici na nádraží. Vystoupili jsme z vlaku a jeli co nejrychleji zpátky. Zoufale jsme se modlili, protože nešlo jen o počítač, ale o veškerou Wolfgangovu práci, kontakty, programy atd., včetně speciálních vánočních e-mailů, které jsme právě připravili. Toho večera jsme se chystali slavit Vánoce a ztráta počítače by znamenala hodně pokaženou oslavu.

Když jsme asi o 30 minut později dorazili na původní zastávku, byla lavice prázdná a notebook pryč! Nechtěli jsme to ale vzdát a prohledali jsme každý kousek nádraží a oba východy. Nakonec se Wolfgang vrátil do trafiky, kde jsme si předtím zakoupili lístky. Tam mu prodavač poradil, aby se zeptal bezdomovců, kteří se shlukují pod schody u nástupiště.

Wolfgang se tedy vydal dolů a uviděl, jak dva z nich o něčem živě diskutují. Zdálo se mu zbytečné s nimi mluvit, přesto k nim ale šel. Jakmile se jich zeptal na ztracený notebook, okamžitě zareagovali: „Takže to je váš!“ Nemohl uvěřit, že to myslí vážně, ale oni ten jeho notebook skutečně našli! Vysvětlili mu, že prohledali celou počítačovou tašku, aby našli adresu nebo telefonní číslo, ale marně, žádné tam nebylo. Chtěli se tedy zítra ráno obrátit na oddělení ztrát a nálezů.

Byli šťastní, že mohli notebook osobně vrátit přímo Wolfgangovi. On jim z celého srdce poděkoval za jejich poctivost a dal jim všechny peníze, co měl s sebou (což bohužel nebylo zas tak moc), přesto byli oba velice vděční. Také jim dal povídání o Vánocích a pomodlil se s nimi. Jeden z nich - Mohamed z Tuniska – nám pak řekl, že mu při té modlitbě úplně naskočila husí kůže a v celé té euforii Wolfganga objal. Dozvěděli jsme se od nich, že spí v autě, které jim jejich známý nechává odemčené. Byli jsme rádi, že jsme jim na oplátku mohli alespoň trochu zpříjemnit Vánoce.

Takto jsme tedy zažili osobní vánoční zázrak a děkujeme Bohu a Jeho vánočním „andělům“ bez domova - Svenovi a Mohamedovi - za záchranu našich letošních svátků!

*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***

Vánoce dokáží odkrýt to nejlepší v každém člověku. V tomto čase vzhlížíme vzhůru, hledajíce klid a naději, a otevíráme se druhým v touze po usmíření. – Ronan Keane

Přemýšlím tak o pastýřích, kteří hlídali svá stáda na okraji Betléma tu noc, kdy se Ježíš narodil. Patrně jim bylo zima, měli hlad, a práce byla dlouhá a únavná. Asi jim nepřišlo, že je čeká v životě něco skvělého, po stránce profesní či jakékoli jiné. Ale když se objevil anděl, zvěstující radostnou novinu o Ježíšově narození, následován andělskými chóry pějícími na výsostech, vsadím se, že cítili lásku, naději, radost a vzrušení, které navždy proměnilo nezáživnou dřinu jejich životů. – Marie Alvero

Kéž je Váš život o těchto Vánocích naplněn Boží láskou a kéž Vás mnoho jeho nádherných darů provází i v příštím roce. – Lenka & Wolfgang Schmidt