28březen2024

support-header
 
Benefiční akce našich podporovatelů

Uprostřed neznáma

Melanie Bödeker & Jens Ottinger:

Přijel jsem a zase odjel. Jaké to musí být, přijet a zůstat!

22. února 2011 jsme odlétali z Basileje. My dva - Melanie Bödeker (20 let) a Jens Ottinger (21 let) – jsme se vypravili do Kinshasy, abychom po dobu dvou měsíců pomáhali našim přátelům, Lence a Wolfgangu Schmidtovým, s jejich novým projektem, vybudováním školy ve vesnici Mushapo. Nejprve jsme strávili deset dní v hlavním městě, abychom se aklimatizovali a zvykli si na komáry, jídlo, zemi i její obyvatele. Pak jsme se společně vydali do Mushapa, kde jsme začali plánovat výstavbu školní budovy. Brzy jsme zjistili, co to znamená opustit veškeré pohodlí a zkusit žít několik týdnů v africké buši.

Přijeli jsme do Mushapa a zabydleli se v táboře SADRa, zemědělské společnosti, kde jsme žili v poměrně luxusním příbytku (alespoň ve srovnání se všemi ostatními ve vesnici): upravený nákladní kontejner, dokonce s vodotěsnou střechou. Také jsme dostávali několik jídel denně a měli jsme přístup k dostatečnému množství vody. K dispozici byl i generátor, umožňující alespoň pomalé připojení k internetu a dokonce i dobrodiní klimatizace v buši! Ovšem bylo třeba počítat s tím, že generátor funguje pouze v době, kdy mlýny SADRu melou maniok (africká brambora) na mouku, tedy pár hodin denně. Pak jsme se zase potili při 35 stupních Celsia ve stínu!

Obyvatelé Mushapa žijí v chatrčích postavených z hlíny a dřeva, střechy jsou pokryté slámou. Každý den hledají práci, a dokonce se vydávají i na pěší pouť do 65 kilometrů vzdáleného města Tshikapa, kde prodávají to málo co mají na prodej a nakupují co ve vesnici neseženou. Přesto mají sotva co k jídlu a denně se potýkají s různými nemocemi.

Proto je tolik potřeba, aby tito lidé získali naději a novou perspektivu a my věříme, že vzdělání je základním kamenem, na kterém lze začít budovat lepší budoucnost. Proto také vznikl projekt školy pro děti v africké buši.

S velkým nadšením jsme začali s vesničany diskutovat a plánovat stavbu školní budovy a společně posuzovali jednotlivé problémy, které se stavěly do cesty našemu úsilí. Brzy jsme si uvědomili, že nemůžeme projekt a jeho postup posuzovat tak, jak jsme zvyklí v Evropě. Ano, určitě je kus pravdy v přísloví: Bůh dal Evropanům hodinky a Afričanům čas! Plánování školní budovy trvalo déle, než se očekávalo, a také jsme se potýkali s mnoha problémy. Leccos šlo jinak, než bylo plánováno, ale po malých krocích jsme konečně postoupili k zahájení stavby školní budovy.

Každý den jsme se více přibližovali místním lidem a učili se vnímat svět jinak. Došlo nám, jak je materiální majetek skutečně nepodstatný, a jak je možné radovat se z jednoduchých věcí, jako je třeba pozorování šťastných dětí, které si spolu hrají a smějí se. Byly to krásné zážitky! Závěrem mohu říci, že i přes smutné okamžiky a obtíže je náš pobyt v Mushapu jednou z nejdůležitějších zkušeností našeho dosavadního života!



  Na okraji prašné cesty stojí občas malé stánky, kde se prodávají sušené ryby a někdy trocha zeleniny a ovoce.

Mushapo – portrét vesnice

Novinky

Pokud se chcete přihlásit k odběru našeho zpravodaje, pošlete nám prosím zprávu.

Předplatit

Navázat kontakt

Máte dotaz nebo připomínku? Prosím, obraťte se přímo na nás! Vaše zpráva nás potěší a budeme se snažit co nejrychleji reagovat.

Navázat kontakt

Chci přispět

Chtěli byste finančně podpořit naši práci v Kongu? Budeme Vás informovat o tom, jak byly Vaše peníze použity. Přečtěte si více o možnostech finanční podpory.

Poslat sponzorský dar